Boskovickou brázdou

Konkrétně jsme se v pátek odpoledne vydali z Letovic po červené značce do Velkých Opatovic, s tím, že někde po cestě přespíme a v sobotu dorazíme do nejméně známého města blanenského okresu. A tak se taky stalo.

Je pátek a na odjezdu z Brna nepanuje zrovna nejlepší nálada. A to ani přes to, že právě mířáme z města ven.

Záhy nám ale náladu zlepšil tento roztomilý nosatec. O jaký druh se přesně jedná, se nám zjistit s jistotou nepodařilo, leč mohlo by jít o Larinus jaceae, který vůbec nemá české jméno.

O půl páté dosahujeme výchozího bodu: města Letovic. Odsud už (konečně) půjdeme pěšky.

První překvapení nás čeká mezi Kladoruby a Kochovem. Včelín tu někdo postavil z ikonického autobusového přívěsu Karosa D4.

Země je tu známá svojí červenou půdou. Červené jsou tu i cesty a skály, z dětství si pamatuji i docela červený asfalt na místních silncích.

Červená značka vede po červené cestě skrze červený zákaz vjezdu platný pouze za deště, neboť tehdy se na cestě objevuje červené bahno.

Nad Vanovicemi se rozkládají rozlehlé lesy, které by v této oblasti možná čekal jen málokdo. Cítíme se skoro jako ve skutečných horách.

Aspoň kytičky tu nejsou červené. Místy kráčíme lesem po modrých kobercích z pomněnek.

Přespání pod Kamennoui svatbou bylo příjemné a po všem tom pracovním a studijním shonu posledních dní jsme se vstáváním v sobotu ráno nikterak nespěchali.

Mírná jarní krajina s příjemnými domky v klidných vesnicích, kde lidi neblázní z covidu, byla pohlazením po duši.

Jak vlny osením po tobě hrají mé vzpomínky a touhy rodný kraji.

V remízku uprostřed polí jsme našli satanistickou svatyni. A nebo to jen boží rukou stržená větev obrátila Krista na kříži vzhůru nohama?

Dřevní škraboška by mohla být rozumným doplňkem k respirátorům třídy FFP2.

Přesto, že naším cílem tentokrát ani v nejmenším nebyl průzkum opuštěných budov, osud tomu chtěl, že se nám postavil do cesty celý komplex opuštěných lázní Velká Roudka.

Budovy se tu už hroutí do svého posledního stádia, nicméně z nedalekého pramene stále vyvěrá voda, jejíž údajně léčivé vlastnosti daly lázním před dvěma sty léty vzniknout.

Jednotlivé lázeňské pavilony tu pojídá les.

Zdar motorismu!

Přemýšlíme, co se asi léčilo v hlavním lázeňském sále…

…a ke svému překvapení objevujeme tento výstřižek. Že by prsa?

O kousek dál dal v roce 1947 sochař Karel Otáhal průchod svým uměleckým ambicím a vytvořil tu neobvyklý přírodní pomník Petru Bezručovi k osmdesátinám.

V sobotu odpoledne konečně dosahujeme cíle. Zámek ve Velkých Opatovicích je zčásti muzeem, zčásti úřadem a zčásti prázdný.

Moravské kartografické centrum vzniklo v podivně dostavěném křídle zámku (pamatuji si pomalu pokračujícíc stavbu z 90. let 20. století) a samo sebe považuje za největší muzeum map v Evropě.